Jak to začalo
Odmalička jsem zkoušela něco tvořit, uháčkovat, uplést, ušít, prostě takové ty ruční práce, které se dají využít pro ozdobu domácnosti, oblečení pro děti nebo jen tak pro radost či originální dárky. Moji kluci rychle vyrostli, než jsem se nadála vyletěli z domu, jak to tak bývá, ale místo většího množství volného času bylo jen více práce v zaměstnání, roky utíkaly, přišla vnoučata a ze mě se stala babička. A času čím dál méně, už jen tím, jak se změnila pracovní doba, už to nebylo jako zamlada, kdy jsme sice vstávali do práce na šestou a po půl třetí už zase měli čas na všechno, na děti, na domácnost i na různé jiné aktivity. Dnes to mají maminky mnohem složitější , pracovní doba začíná později a protahuje se do pozdních odpoledních hodin. To pak je času málo na všechno, když je třeba udělat s dětmi úkoly a připravit jim oblečení na druhý den, něco vyprat a vyžehlit, navařit aspoň večeři, pokud se daří, že se celá rodina během dne stravuje v jídelnách nebo restauracích. Když tohle nastalo, já už byla zase jako bezdětná, k opečovávání zbyl jen manžel a vnoučátka, když dorazila na víkend k babičce. Jenže jak říkám, změnil se pracovní i životní rytmus, práce byla téměř do večera a pak se ani moc nechtělo po celodenním sezení za počítačem cokoliv tvořit.
Ale všechno se mění, i čas práce i čas volna. Najednou jsem zůstala doma, vnoučata daleko, manžel v práci a spousta volného času. Dokud bylo venku slunečno a teplo, chodila jsem na dlouhé procházky, trávila čas s kamarádkou nebo s maminkou a čas utíkal pořád stejně rychle. Najednou mě nic netrápilo, co všechno se musí stihnout, na všechno dojde říkala jsem si a užívala krásného počasí.
Odmalička jsem psala básničky a veršovaná přáníčka, dle potřeby, na požádání nebo jako ranní esemesky s přáním hezkého dne . To mi zůstalo a svoje rýmovaná přáníčka jsem doplnila obrázky a vytiskla a vytvořila si několik malých knížek, jen tak pro sebe - tedy v době našeho mládí se mluvilo o samizdatu - určitě to všichni znáte. Tam sice šlo o předávání textů a informací od lidí stíhaných režimem. Ne, to se mě opravdu netýkalo, ale dnes se tomu dá připodobnit moje vlastní tvoření, napíšu, vytisknu, svážu a daruji. Vydala jsem si jich několik a všechny jsou v oběhu ve více kusech, možná bych je ani nespočítala. Ale pokud někomu udělají radost, ochotně se o ně dělím. Ta malá přáníčka najdete ve složce Básničky.
Ale člověk hledá pořád něco nového, co ještě nezkusil, co by mu přineslo novou radost, potěšení nebo jen uspokojení z toho, že zas dokázal něco nového. Spoustu nápadů pro tvořivé ženy, a nejen pro ně, přináší televize a různé pořady. A tak jsem se podle jednoho z nich pustila do výroby šperků. Je jich spousta druhů, ale mě zaujalo obšívání korálků sutaškou. Že nevíte, co to je? Nevěděla jsem to ani já, ba dokonce ani v obchodech, kde jsem to začala hledat to většinou neznali. To slovo je odvozeno z francouzského názvu. Jedná se o plochý prýmek . Všichni jej známe, jen jsme to netušili. Na uniformáchn a různých jiných součástech oděvů byl tenhle prýmek všitý třeba v bočním švu kalhot. A tenhle textilní proužek se používá i pro obšívání korálků. A tak jsem zkusila vyrobit pár jednoduchých šperků. Výsledek snažení najdete ve fotogalerii - "Sutaškové šperky". Když naše knihovna vyhlásila soutěž o nejhezčí sněhovou vločku, zúčastnila jsem se s vločkami, které byly vyrobeny touto technikou.
A právě při vyhlášení vítězů této soutěže jsem se dozvěděla o malování voskem a žehličkou. Nikdy před tím jsem o tom ani neslyšela, neměla jsem tušení, že něco takového existuje. Ale od čeho máme internet? A tak jsem se dala do zkoumání. Já malířský antitalent, rukopis má do kaligrafie hodně daleko a malování obrázků? Když jsem měla vnoučátkům namalovat nějaká zvířátka, tak jsme se u toho hodně nasmáli. Ale ten pocit, že to musím zkusit, ten tu byl. Samozřejmě, dá se koupit spousta pomůcek pro tuhle techniku, ale já na to šla bez velkých nákladů, co kdyby to přece jen nešlo. Takže jen starou žehličku, křídový papír a voskovky od Koh-i-nooru, pak nějaké staré noviny a hodně ubrousků na čištění žehličky. Vyzkoušela jsem a úžasně mě to baví. A obrázky můžete také vidět ve fotogalerii "Enkaustické obrázky".
